Dialog o Možnostech dialogu a o kolaborativním přístupu




O co vlastně jde? Nevím, co si pod tím představit: terapeutický výcvik? Kurz komunikačních dovedností?

 

Vlastně ani jedno. Bylo to naše velké dilema: jak program nazvat, jak ho uchopit, jak nejlépe předat základní informace srozumitelnou formou pro české zájemce. Jedná se totiž o jedinečnou věc, a to nejen v České republice, ale na celém světě. Americký Houston Galveston Institute se rozhodl certifikovat některé vzdělávací programy, které budou splňovat poměrně přísná kritéria pro vzdělávání v kolaborativní praxi. Šlo mimo jiné o specifický formát vzdělávání, který se nepodobá žádnému zde známému výcviku nebo kurzu. Brněnská skupina Narativ tato kritéria se svým programem naplnila a ocitla se tak mezi prvními certifikovanými týmy. Absolventi našeho programu tedy budou moci dostat certifikát vystavený přímo Houston Galveston Institutem, kde kolaborativní přístup vznikl.

 

Jak mám chápat slovo „dialog“ v názvu programu?

 

V obecném slova smyslu je dialog schopnost citlivě reagovat a odpovídat, poskytovat odezvu, je přítomný v celém našem životě, není to speciální dovednost nebo metoda. Jak říká profesor Jaakko Seikkula, rodíme se do dialogu. Zároveň však dialog můžeme použít i s určitým záměrem: například se potkáme s rodinou v krizi, jejíž členové nejsou schopni komunikovat a my můžeme dialogicky přispět k tomu, aby se opět začali navzájem poslouchat a mluvit spolu. Dialog je tedy základem života i způsobem, jak pomáhat.

 

A to slovo „kolaborativní“?

 

Kolaborativní přístup, anglicky collaborative approach, je způsob práce s lidmi, který začala rozvíjet psycholožka Harlene Anderson s psychiatrem Harry Goolishianem od 70. let 20. století v USA a v současnosti se tento směr šíří po celém světě. Řadí se mezi postmoderní přístupy, odmítá vnímat „klienta“ nebo „pacienta“ skrze optiku jakékoliv teorie, modelu nebo diagnostického manuálu a přistupuje k němu jako k rovnocennému partnerovi ve vzájemném rozhovoru – konverzaci. Úkolem pracovníka je facilitovat dialog tak, aby došlo ke společnému hledání významů, různých úhlů pohledu, jiných možností a aby vzrůstala síla jedince pro aktivní jednání.

 

To zní hezky, ale těžko si pod tím představit něco konkrétního…

 

Přesně tak. Protože se nejedná o metodu ani model, těžko lze tento přístup popsat bez toho, aniž by člověk takový druh konverzace zažil na vlastní kůži. Účastníci vzdělávacího programu budou však do těchto konverzací zapojeni od samého počátku, a to jak v rámci klinického týmu, tak i během workshopů a setkání malých týmů.

 

A využití těchto konverzací je jaké? Pořád mi to zní trochu jako terapeutický výcvik…

 

Je pravda, že původně byl tento přístup využíván především v psychoterapii – hovořilo se o kolaborativní terapii, která navazovala na rodinnou a systemickou terapii. Avšak stále více byl tento způsob práce blízký i jiným profesionálům: poradcům nejrůznějšího druhu, sociálním pracovníkům, komunitním pracovníkům, ale i výzkumníkům nebo učitelům. Proto se dnes hovoří buď o přístupu nebo o kolaborativní praxi. Využití je opravdu široké a jeho proponenti v široké shodě hovoří o tom, že nejde pouze o profesní přístup, ale že je to určitý způsob bytí ve světě, který nekončí odchodem z pracovny, ale pokračuje i v osobním životě.

 

Zkusím se zeptat ještě jinak: co mohu očekávat od absolvování programu? Jak se změní moje práce?

 

To je těžká otázka, protože každý si vždycky vytvoří svoji jedinečnou cestu jak tento přístup využít, možností dialogu je nekonečně mnoho. V každém případě se však dá očekávat, že budete víc – a možná jinak – přemýšlet o tom, k čemu dochází v konverzaci mezi vámi a klientem. Věříme, že váš vnitřní dialog bude obohacen o nové možnost chápání, o nové způsoby porozumění, zřejmě i o nějaké nové termíny. Budete možná cítit větší svobodu a jistotu při zpřístupňování vašeho vnitřního dialogu klientovi a to potom obohatí i jeho vnitřní dialog. A ještě něco, co je asi lépe představitelné: budete umět pracovat s takzvaným reflektujícím týmem – skupinkou kolegů, kteří jsou přítomni u konzultace a specifickým způsobem do ní vnášejí svoje postřehy, svoji perspektivu. A pokud tento tým nebude přítomen, budete umět reflektivní pozici zaujmout sám anebo s kolegou / kolegyní – a přizvat k reflektování i klienta.

 

A co z toho bude mít klient?

 

Zkušenosti ukazují, že klienti tento přístup velice oceňují. Zpočátku se jim zdá možná poněkud zvláštní, že se nesetkávají s nezpochybnitelným expertem na jejich život – s autoritou, která jim poradí, co je správně – ale postupem času převažuje zážitek z toho, že mohou vyjádřit vlastní názor, že jejich hlas je považován za významný, že jsou bráni naprosto vážně a že se mohou podílet na vytváření nových možností jednání. Často také dojde k tomu, že začnou více vnímat i jiné perspektivy ostatních lidí a začnou slyšet a vnímat jinak i lidi, kteří byli dlouhá léta v jejich těsné blízkosti. Vzrůstá jejich přesvědčení o tom, že mohou opravdu uskutečnit vlastní cíle.

 

 

 

 

© 2017 Narativ.cz - všechna práva vyhrazena
 
 
úvodní strana - modi.narativ.cz
Narativ.cz
Houston Galveston Institute

Lektoři workshopů


Werner Schuetze (GER)
Werner
Schuetze
 
Ann-Rita Gjertzen (NOR)
Ann-Rita
Gjertzen
 
Ottar Ness (NOR)
Ottar
Ness
 
Úvodní strana
Informace o programu
Dialog o programu
FAQ
PŘIHLÁŠKA
Literatura
Fotogalerie
MODI 2011/12
MODI 2012/13
O kolaborativním
přístupu
O otevřeném
dialogu

Facilitátoři programu

Mgr. Pavel Nepustil, Ph.D.

Mgr. Jakub Černý

Mgr. Jitka Balášová


Kontakt

info@narativ.cz
777 916 280 (Pavel Nepustil)
602 710 072 (Jakub Černý)
IČ 031 076 21